O mně, Forestrii a jejím vzniku

Jmenuji se Lucie Marunová

pocházím z Českých Budějovic. Už na základní škole jsem vynikala kresbou, vymýšlela různé návrhy oblečení a dokonce jsem se zúčastnila soutěží “Mladý módní návrhář”. Pod nátlakem mé tehdejší učitelky z výtvarné výchovy jsem úspěšně absolvovala i přijímací talentové zkoušky na obor užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky České v Krumlově. Upřímně byla to pro mě jen testovací zkouška jestli opravdu umím kreslit a chtěla jsem svůj talent ohodnotit i pravými umělci.

Po pár měsících jsem složila státní přijímací zkoušky na Střední odbornou školu lesnickou Bedřicha Schwarzenbegra v Písku, kam jsem směřovala svou životní cestu. Byla to jasná volba. Už odmala mi byla vyšlapána mechová cestička lesem svým tatínkem, který mě zasvětil do krásy přírody, lesa a ticha. Během studia střední školy jsem vymyslela celkový svůj podnikatelský záměr právě pro založení své myslivecké značky, který byl po mě pouze sen. Postupem času jsem se snažila vizualizovat celý proces od A do Z. Byla jsem připravená na každé situace a komplikace, znala jsem všechny ty plusy a mínusy. Jednoho dne jsem si však řekla, že ten život, který právě teď žiji, tak chci žít úplně jinak – přesně tak, jak chci já sama. Uvědomila jsem si, že žiji život právě teď a tady a že nic víc už nebude…Nechci litovat toho, že moje sny byly vypsány jen na papír a založené ve vzpomínkách. Začala jsem jednat.

Celé své poslední středoškolské léto jsem dělala adjunkta v lese, abych měla taky ten svůj psychický relax a zapomněla prací na všechno to zařizování, starosti atd. Pro Forestrii jsem připravovala poslední detaily ke střihům a správným výběrům materiálu. Přišlo i na to, že už lidé kolem mě věděli co dělám a zrovna s nimi jsem konzultovala plno věcí, protože není nic lepšího než upřímná zpětná vazba. Koncem léta už to bylo horší a přišla jsem na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kde jsem začala studovat prezenční program Myslivost a péče o životní prostředí zvěře. V tu dobu se vše zastavilo a moje myšlenky byly jen o tom jak mám utéct, protože už od prvního dne na kolejích jsem věděla, že takhle to nebude. Bylo to pro mě hodně špatné období z hlediska nátlaku nových lidí a celkově tak velkého města jako je Praha. Celý semestr jsem zvládla se zatnutými zuby a hledala únikovou cestu do lesa a klidu.

Jednoho dne přišel den D, kdy jsem se musela rozhodnout buď teď nebo nikdy. Končilo zkouškové období zimního semestru a započal letní a já na poslední chvíli přestoupila na dálkové studium, kdy jsem neměla jistotu absolutně v ničem. Věděla jsem to jen já. Řekla jsem si “co se má stát, se stane.”

Na jaře tohoto roku jsem se tedy stala hajnou v Národním parku Šumava na úseku Rejštejn a odstěhovala jsem se od rodičů do těchto končin, kde lišky dávají dobrou noc. S Forestrií to začalo být nadějné. Dostala jsem chuť vymýšlet nové věci, obnovit svoje vizuální představy o tom jak vše má vypadat a fungovat. Všechny potřebné věci putovali do finále a jsme tam, kde jsme teď. Jako poslední úpravy na tomto eshopu píšu svůj článek o vzniku a mém představení k vám. Tak to jsem já Lucka.